…
Vítejte na stránkách cholatelské stanice Koryfej.
Jsme malá rodinná chovatelská stanice. Naši pejsci jsou součástí naší „smečky“. Všichni pejsci bydlí s námi v domě. Jsou v kontaktu s celou rodinou. Sledují, co se vaří v kuchyni, stejně tak jako hlídají mojí postel, aby mě přes noc někdo neukradl. Rádi chodíme na pravidelné procházky po blízkých loukách, lesích. Nejezdíme s pejsky každý víkend po výstavách a nemáme doma vitrínky a poličky s poháry. Neznamená to ovšem, že bychom se nesnažili, aby naše šeltie co nejvíce odpovídaly anglickému standardu plemene.
We are a small Czech breeding kennel. Our dogs are a part of our family and they live with us in our house, so they have a daily contact with all of us. They watch me when I cook and guard my bed during the night. We love taking long walks in the nearby woods and meadows as often as possible. Even though we don’t participate in the dogshows every weekend and we don’t have a storage full of achievements at home, it certainly doesn’t mean we don’t try to have the shelties corresponding with the breed standard of the British type.
Chceme, aby šeltie od nás byly krásné, šikovné a zdravé. Ale hlavně chceme, aby si s nimi jejich páníci užili šťastný život.
Odchovy chovatelských stanic jsou většinou odrazem vkusu chovatele. A tak se přiznávám, že mám slabost pro šeltičky lehčího typu. Líbí se mi, když jsou šeltie mrštné a pohyblivé, elegantní. Vadí mi příliš mohutné typy se silnými kostrami a širokými hrudníky.
We want to have beautiful, smart and healthy shelties, which live a happy life with their owners. I have to admit I really love the agile and elegant shelties with a gentle frame and I really don’t like the too heavy ones with a wide chest.
V roce 2003 jsem si pořídila svou první šeltičku a rozhodně si neplánovala chov tohoto plemene. Měl to být pouze můj společník a kamarád na studiích v Brně. Od malička jsem byla zvyklá na přítomnost psů v rodině a není divu, že mi pes v Brně chyběl. Nakonec to ovšem dopadlo všechno jinak. Nebyla bych to já, kdybych se o šeltiích nesnažila zjistit co nejvíce. Fascinovaly mě rodokmeny .-)), „nasávala“ jsem spoustu informací o plemeni.-)). Přiznávám se, od malička jsem srdcem chovatel. Vzrušení „jak to dopadne“ je pro mě životní drogou.
In 2003, I got my very first sheltie and at first, I really didn’t realise that I would be a breeder one day. Fuji was ment to be only my partner and friend for the university life, because in my family there was always a dog, so I missed it very much during my studies. In the end, everything was a bit different than I planned. I fell in love with the shelties, spent hours searching for more information about them and finally, I was fascinated by the pedigrees. I think I was always a breeder deep in my heart. The excitement about every future litter, their characters etc. is like „a drug“ for me.
V chovu se snažím nic nepodcenit, nic nepřecenit a být si aspoň trochu jistá, že jsem se snažila vybrat k sobě ty nejvhodnější rodiče budoucích štěňátek. Samozřejmě jsem si vědomá toho, že nic ideálního neexistuje, vždy musíte přistoupit na určité kompromisy. Chov šeltií není vůbec jednoduchý, naopak pořád nečím překvapuje.
In my breeding I try to not underestimate or to overestimate anything and I always try to choose the most suitable parents of the future puppies. The breeding of the shelties is full of compromises, because nothing perfect exists, of course. It isn’t simple or easy and it still surprises me a lot.
Se svými pejsky se věnuji i různým psím sportům. Trénujeme agility, zaházíme si frisbee, zajedeme si na coursing a sem tam se naučíme nějaký trik. Někdy se dostaneme i k ovečkám. Já a můj manžel jsme, ještě před svatbou, propadli kouzlu dogtrekingu.
Přiznávám se, že společně s výchovou dvounohých potomků a vlastní domácností se naše sportovní aktivity dost omezily. Ale nepřestávám doufat, že bude zase líp .-)).
I do lots of activities with my dogs, including some kinds of dog sports too – agility, dogfrisbee, tricks, herding, coursing and dogtrekking; it depends. I have to admit that together with raising my own children, I’ve had to reduce our activities a bit. However, I still believe that better days will come soon again:-).
[huge_it_slider id=“2″]
Proč Koryfej ?
V době, kdy jsem se rozhodovala o názvu chovatelské stanice, jsem četla knihu od Eberharda Trumlera Tykáme si se psem a v kapitole dědičné koordinaci chování jsem četla toto:
„Zvědavost se probouzí kolem 16. až 18. dne a zřejmě souvisí s rozvojem čichu. Kdyby štěně nebylo zvědavé na to, jak co voní, vůbec by nepoužívalo nos. Čím je zvědavější, tím víc se učí, tím hlouběji proniká do detailů a souvislostí prostředí. Proto nám chování štěněte na konci třetího týdne života může napovědět, zda bude jako dospělý „koryfej“, nebo zda se bude muset spokojit s pořekadlem „narodil se hloupý a ničemu se nepřiučil“. Samozřejmě to může být způsobeno pozdním vývojem a známé „světlo“ mu svitne až následující týden. Kdy k tomu dojde není ani tak důležité, mnohem více záléží na tom, jak bude tato zvědavost intenzivní. „
No, a bylo rozhodnuto, chci, aby šeltičky mnou odchované byly KORYFEJOVÉ, budu se snažit, aby toho dosáhli. Mimo jiné podle slovníku cizích slov znamená koryfej – duchovní vůdce, představený.