Tak jako většina agility zapálených lidí i já jsem zatoužila po border kolii. Znala jsem je z cvičáku a byli tak úžasně zapálení do jakékoli činnosti. V roce 2004 se ještě tolik nepracovalo na motivaci psů a s border koliemi byla motivace hračka, doslova. To mě fascinovalo. Já měla věčně okousané ruce od podávání párečku a kapsy plné drobečků od piškotů. Ta co mohla za moje rozhodnutí pořídit si ji, se jmenovala Kleysi. Naprosto úžasné černobílé stvoření. Chtěla jsem taky takovou. Poprosila jsem naší trenérku, zda by nevěděla o nějakých štěňátkách. Hela věděla, prý je nakryto jedním úžasným psem .-)). A tak jsem nelenila a volala chovatelce. Černobílá byla jen jedna a bohužel už zadaná, ale ze zbylých merlaček si budu moci vybrat. No barva psa přece nedělá a já se celkem lehce smířila s tím, že moje border kolie nebude černobílá.

Ve čtyřech týdnech jsem se jela na štěňátka podívat a „zkušeným“ okem si z merlaček vybrala tu s nejdelším krkem a nejlepším úhlením .-)) Alenka – Airin byla stejně nejkrásnější. A po tátovi podědila pihu krásy na tváři. Přiznám se, že jsem se moc nepídila po podrobnostech spojení, byla jsem šťástná, že se mi podařilo sehnat štěně tak brzy. Nezkoumala jsem ani příbuzenskou plemenitbu v rodokmenu, a co se zdravotních výsledků rodičů týče, stačilo mi ujištění chovatelky, že vše je v pořádku. A ono co si taky budeme nalhávat v tomto období chovu byla zdravotní vyšetření rodičů ještě v plenkách .-)). Je prostě zajímavé, že ani Fujinku a ani Alenku jsem si nepořizovala za účelem založení chovu určitého plemene.

Alenku jsem si od chovatelky přivezla v šesti týdnech a od začátku s ní byla velká sranda. Hlavně Fujinka by mohla vyprávět .-)). V té době jsme s Karlem bydleli na v jednom malém pokojíčku v Brně na kolejích. Psi tam bydlet „nemohli“ a tak jsme pašovali štěně borderky a šeltičku Fujinku v baťůžkách přes vrátnici.

Strašně moc jsem se bála, abych to s tou borderkou zvládla a aby nebyla pomalá .-)) Tomu jsme podřídili Alenčino dětství. Vyrostl z ní ten nejposlušnější pes a ten největší blázen. Dneska s větším odstupem bych řekla, že potřebovala při práci spíš klid než hecování. Ale to už je život.

odkaz na Alenku

A nebyla bych to já kdybych se nepustila do chovu borderek .-)) Výstavy mě nelákaly, i když zcela nezaujatě si myslím, že Alenka je opravdu krásná představitelka svého plemene. Má velmi hezkou hlavu, dlouhý krk a moc pěkné úhlení předních i zadních končetin. Vadou na ní je snad jen trochu více spáditá záď.  S Alenkou jsme absolvovali rengeny a její krev odletěla do Optigenu na genetické vyšetření CEA a ablolovali jsme bonitaci.

Pro první vrh jsem nemusela ženicha ani vybírat, měla jsem jasno. Bada jsem s paničkou Sandrou potkávala často. Pro oba to bylo jejich první krytí, ale zvládli to na jedničku. A tak se nám na Valentýna roku 2007 narodilo pět malých borderčat.

odkaz na vrh A

V zimě 2007/2008 na závodech v Třebíči na Alenku spadl velmi ošklivě kruh. Od té doby bylo vidět, že záda nejsou co bývala. Navíc její kaskadérský styl agility, přemotivovanost, moje vedení a následně špatná technika skoku, mě vedla k myšlence, ji na parkuru agility už neubližovat. No jó, ale s čím budu běhat .-)). Jo to jsem ještě nevěděla, co je to poctivě chodit do práce, starat se o malé děti a to nejhorší odstěhovat zpět do jižních čech, kde je kynologie ani ne v plenkách. A tak jsem se rozhodla, že potřebuji ještě jednu borderku, dceru po Alence.
Ani pro vrh B jsem si nemusela extra lámat hlavu s krycím psem. Znala jsem ho od štěněte, vyrostl u nás na cvičáku. Původně to měl být vodící pes, ale pro tuto činnost se ukázal jako nevhodný a díky bohu .-)). Portože Koník si potomky zasloužil.

odkaz na vrh B

 A tak se u nás narodil ještě jeden vrh border collií. Fenku z tohoto vrhu jsem si doma nenechala, ale za to jsem si nechala ´doma toho nejlepšího chlapa .-)). Na hodně dlouhou dobu jediný pdí samec po mém boku. Bylo to prostě tak úžasné štěně, taková výzva, že nemohl z domu. Všichni jeho sourozenci měli krásné postavičky, ukázkové zbarvení atd. Jediná holčička z vrhu se odstěhovala k mým přátelům, takže já si mohla tohohle blázínka nechat.

odkaz na Pigishe

Ve vrhu B se objevily projevy zřejmně BCC a proto, jsem se rozhodla Pigiška neuchovňovat a na Alence už dále nechovat. Ale přeci jen mi bylo líto, úplně si zavřít vrátka a tak jsme se s Vlastou dohodli, že Corynka (Bloosom Joy Koryfej) mít štěňátka bude. S Vlastou jsme vybírali krycího psa, který bude mít takový „klidnější a všestraný“ rodokmen, aby štěňátka mohla být aktivními společníky bez nutnosti nějaké extra sportovní kariéry atd. Takové obyčejmné pejsky jsme chtěli pro obyčejné lidi .-)).

vrh C

V současné době neplánuji si pořídit další borderku a ani se věnovat jejich chovu. Je to úžasné plemeno, ale šeltie jsou trochu větší adrenalin ve všech směrech .-)).